Co v osnovách nebylo

Hned zpočátku bychom měli pochopit, že počítač není ani plnící pero (u kterého na ledasčem nezáleželo), ani psací stroj (který vytvořil pakulturu úředních lejster). To nám ušetří spoustu práce i chyb, udělá náš text použitelnějším a počítač přátelštějším. Tak tedy:

Znak

Základním elementem stránky je znak (character). Ten může být viditelný (písmeno, číslice, interpunkční znaménko atd.), nebo neviditelný (white character - mezera, konec odstavce atd.). Neviditelné znaky mohou významně ovlivňovat formátování. Pro web jsou důležité zejména tyto znaky:

Mezera (space)

Vkládáme ji mezerníkem, tedy tou dlouhou klávesou na spodním okraji klávesnice. Je určena na vytváření mezer mezi slovy, rozhodně ji nelze použít k formátování sloupců, zarovnávání atd. V běžných editorech (Word) má proměnnou šířku (proporcionální písmo) a „plave" s textem. Proto jsou takto formátované dokumenty nestabilní a špatně přenosné (s jiným písmem či na jiné tiskárně se rozpadnou). Na webu je více za sebou jdoucích mezer považováno za mezeru jedinou.

Konec odstavce (Enter, CR...)

Znakem CR (Cariage Return) určujeme místo kde končí jeden odstavec a začíná další.

Vynucený konec řádku (BR, break)

Někdy potřebujeme skončit řádek dřív, než by to odpovídalo normálnímu toku textu.  Toho dosáhneme vložením znaku BR (obvykle Shift-Enter).

Nedělitelná mezera

Občas se stane, že část výrazu zůstane na jednom řádku a druhá část „přepadne" na další řádek (titul/jméno, množství/veličina...). To je gramaticky nesprávné a zhoršuje čitelnost dokumentu. Chybu snadno odstraníme tím, že místo normální mezery vložíme nedělitelnou (u MacOS vždy alt+mezerník, ve Windows u různých editorů různě - nutno nastudovat či vyzkoušet). Takto lze snadno odstranit i jednoznaková neslabičná slova z konců řádků.

Vyšším elementem než znak je odstavec.

Technicky jde o skupinu znaků, slov či vět mezi dvěma CR. To znamená, že odstavcem je i nadpis (h1-h9), položka seznamu (li, ul, ol) atd.

Na technicky správně řešených webech je stylování odstavce určeno stylopisem (CSS) a autor obsahu by do něj měl zasahovat co nejméně. Také bychom neměli mezi odstavce vkládat prázdné řádky. O správné mezery se starají odstavcové styly, které váš designer jistě navrhl velmi pečlivě a prázdné řádky jen rozbíjejí hladký tok textu.

S dalšími prvky stránky (rozložení do bloků, navigace, hlavička, patička atd.) příjde autor obsahu do styku jen okrajově, proto se jimi nebudeme dále zabývat.

Povzdech typografa

Hned na počátku si musíme uvědomit základní rozdíl mezi prací pro tisk a web. Tištěný dokument je pevně svázán s papírem na kterém je vytištěn. To znamená, že designer či sazeč mají přesnou kontrolu nad celým procesem. Mohou tedy vyšlechtit návrh do nejmenších podrobností, přesně určit písma, barevnost, papír i tiskové provedení.

Webová stránka se ale skládá z jednotlivých složek (text, písmo, obrázky, styly...) až ve webovém prohlížeči uživatele. To znamená, že výsledek je ovlivňován mnoha faktory (operační systém a jeho nastavení, prohlížeč a jeho nastavení, instalovaná písma, vlastnosti a nastavení obrazovky...), na které designer nemá vliv.

Proto je návrh webové stránky vždy kompromisem mezi ideálním designem a jeho „odolností" v rozbouřených vlnách internetového prostředí. Popisovat zde podrobněji celou problematiku asi nemá smysl. Pro webového autora však z toho vyplývají některá omezení:

  • Uživatel se na naši stránku může dívat s velmi malým rozlišením monitoru (telefon, tablet) nebo naopak extrémně velkým rozlišením (grafická pracovní stanice). Autor proto musí rozložit své dokumenty na obrazovce tak, aby byla stránka použitelná v obou extrémních případech. Designér a kodér musejí autorovi připravit prostředí tak, aby bylo možné tento požadavek naplnit.
  • Písmo v prohlížeči uživatele může být jiné než to na které se autor dívá na svém počítači a uživatelův prohlížeč může s písmem zacházet poněkud jinak, než autorův. Proto například nikdy nevíme, v kterém místě se zlomí řádek. Autor si tedy musí počínat opatrně, aby čtenáři nepůsobil zbytečné komplikace.
  • Z této situace mimo jiné vyplývá i to, že musíme připustit jednoznaková neslabičná slova na konci řádků. Není to příliš hezké, ale je to přijímáno jako akceptovatelný kompromis.
  • Písmo na uživatelově počítači nemusí být zcela korektní. Proto některé méně frekventované znaky raději obejdeme. Místo znaku © pro copyright napíšeme (c), místo korektního znaku pro jednu polovinu ½ raději napíšeme 1/2 atd. Ani toto řešení není příliš hezké, ale je obecně akceptováno.
  • Zvlášt nepříjemná je situace s českými uvozovkami (99-66). Jejich snadnému použití na webu brání nepravidelnosti (čti chyby) jak programů, tak písem. Jakýmsi řešením může být volba hodně rozšířeného písma které obsahuje správné české uvozovky a jejich ruční vkládání. To je však dost nepohodlné, proto často na správné české uvozovky na webu rezignujeme a používáme jejich americké ekvivalenty. V českém textu to vypadá odporně, ale pro lenochy nemáme lepší řešení.  
  • Editor Liferay nám naštěstí zpřístupňuje řádkový styl (HTML značku cited)  jako položku Cited Work v roletce stylů. Pokud tedy máme definovány správné české uvozovky ve stylopisu použitého tématu je dobré této možnosti vyuřívat. Je to trochu pracnější, ale dokonalé.