Expoziční čas

Expoziční čas vymezuje součást přístroje, které říkáme závěrka tím, že na stanovenou dobu odkryje plochu čipu a umožní dopad světla z objektivu na čip. Klasické analogové přístroje mívaly jednoduchou mechanickou závěrku, která neoplývala velkou přesností (chyba 30% nebyla vzácností), poskytovala omezený rozsah časů (např. jen 1/30 až 1/500) a časy se nastavovaly v pevných hodnotách. Časem se ustálila tzv. opravená řada osvitových dob. 

... 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, 1/2000, ...

Dnešní elektronické závěrky jsou řízeny procesorem přístroje a čas je odvozen od křemenného krystalu, podobně jako v přesných elektronických hodinkách. Pokročilé přístroje běžně pracují s časy 1/8000 až 30 sec. Technicky nic nebrání tomu, aby byl čas určován mnohem přesněji, například s rozlišením 10 ns. Pro fotografa by však bylo nepraktické vyjadřovat čas v nanosekundách. Proto výrobci (naštěstí) zůstávají u klasické řady osvitových dob, kterou však zjemňují tím, že standardní interval (přírůstek 1:2) dělí na polovinu (přírůstek 1:1.41) nebo třetinu (přírůstek 1:1.26). V menu pokročilejších přístrojů lze zvolit jaký interval chcete používat.

Již od fotografického dávnověku bývá možné závěrku nastavit na „B" (Bulb), tedy režim, kdy je závěrka otevřena po dobu kdy je stlačena spoušť. Původně byl určen pro práci s magneziovými blesky, dnes jej využijeme zejména pro velmi dlouhé expozice.

Časem určujeme nejen správnou expozici, ale můžeme jím ovlivnit i obsah a celkové vizuální vyznění snímku. Pohybovou neostrostí můžeme zdůraznit rychlost probíhajícího děje, nebo extrémně krátkým časem nechat zmrznout probíhající pohyb.

Při fotografování z ruky nás u delších časů omezuje neostrost vzniklá chvěním rukou. Z ruky lze tedy foto- grafovat jen poměrně krátkými časy, pro delší expozice musíme použít stativ. Za nejdelší čas použitelný pro práci z ruky bývá považována převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti použitého objektivu v milimetrech (např. 1/125 sec pro ohniskovou vzdálenost odpovídající 125 mm na kinofilmu - viz crop faktor). Že jde o problém poněkud složitější ukazuje obrázek v závěru této kapitoly.

 

Pohybová neostrost

vlevo: 
expoziční čas 1/20 sec. Výrazná pohybová neostrost, jasně patrné, že jde o záměr.

uprostřed: 
expoziční čas 1/60 sec. Menší pohybová neostrost, již není jasné zda šlo o záměr či chybu.

vpravo:  
expozice bleskem (cca 1/1000 sec). „Zmrazený pohyb", míček je zcela ostrý a vypadá jako by visel v prostoru.

 

vlevo:
expoziční čas 1/2 sec. Výrazná pohybová neostrost, jasný záměr.

uprostřed:  
expoziční čas 1/30 sec. Velmi podobné předchozímu snímku. Ověřili jsme, že v rozsahu časů 1 až 1/125 sec závisí výsledek více na fázi pohybu, než na čase.

vpravo: 
expozice bleskem. Ani bleskem pohyb zcela „nezmrzl"

 

Ovlivňování vzhledu tekoucí vody je oblíbeným výrazovým prostředkem mnoha fotografů.

Expoziční čas 1/2 sec:
Tekoucí voda splýva „hladkým" proudem, ve sklenici je bílá rozostřeným pohybem bublinek

Expoziční čas 1/20 sec:
V tekoucí vodě se objevují jednotlivé kapky, jsou vidět i kapky vystříklé z hladiny

Expozice bleskem:
Proud vody „zamrzl", připomíná tekoucí kov nebo led. Ve sklenici jsou ostré vířící bubliny.

 

Příklad roztřesení snímku

​Záběr byl čtyřikrát vyfotografován kvalitním objektivem s ohniskovou vzdáleností odpovídající 135 mm na kinofilmu bez použití stabilizátoru. K demonstraci byly použity různé způsoby držení a expoziční časy. Na první pohled byly snímky stejné. Po zvětšení jsou však vidět výrazné rozdíly.

Foto ze stativu:
kresba odpovídá použitému objektivu a kontrastu předlohy

Foto z ruky krátkým časem (1/320sec):
Kresba je znatelně horší než předchozí, ale ještě tolerovatelná (půjde trochu zlepšit v postprocessingu)

Foto z ruky příliš dlouhým časem (1/20sec) a dokonalým držením přístroje:
Kresba je již obtížně tolerovatelná, operátor v posttprocesingu bude mluvit o tom, z čeho nelze uplést bič, a formát A3 z tohoto snímku nevytiskne ani omylem.

Foto z ruky (1/20sec) drženo v natažených rukou (Live View):
Naprosto nepoužitelné