Hledáček a spoušť

Jistě je důležité, aby fotograf věděl co snímá dříve než stiskne spoušť. Hledáček umožňuje nejen kontrolu obrazu a kompozice, ale určuje i pohotovost přístroje a pohodlí fotografa (například zobrazuje i stav přístroje a expoziční parametry). Typ hledáčku zásadním způsobem ovlivňuje konstrukci, a tedy i cenu, ergonomii a možnosti celého přístroje. To jste jistě dobře zvážili při nákupu, nyní si na zvolený hledáček musíte zvyknout a naučit se jej co nejlépe využívat (držení přístroje, dioptrická korekce...).

Dnes je velmi populární používání displeje jako hledáčku. Levné kompakty již jinou možnost ani neposkytují a dokonce i profesionální zrcadlovky mají funkci „Live View". To nejen zjednodušuje konstrukci levných přístrojů, ale některým fotografům může pomoci při kompozici obrazu. Obrázek na displeji má pro ně totiž mnohem blíž k výslednému obrazu než přímý pohled hledáčkem.

Velkým problémem při použití displeje jako hledáčku je držení přístroje. Držet přístroj čtyřmi prsty v natažených rukou je totiž spolehlivá cesta k rozmazaným snímkům. Proto svéprávný gentleman displej použije jen ve zvláštních případech (práce ze stativu, mikrofotografie...), nebo alespoň lokty pevně opře o stůl, stěnu, či o vlastní hrudník a přístrojek pevně tlačí do dlaní.

Zajímavou alternativou ke standardním hledáčkům je využití obrazovky počítače, které umožňují některé pokročilé přístroje (pomocí USB či WiFi). Z počítače můžeme dokonce ovládat clonu, čas, spoušť atd. Tento postup je výhodný při práci ve studiu, produktové fotografii, makrofotografii atd.

Dobře: Přístroj pevně tlačíme do dlaní, 
lokty máme prvně opřené o hrudník.

Špatně: Přístroj se třepotá ve čtyřech prstech volně předpažených rukou.

Spoušť

Přístroji musíme nějak říct, že TEĎ! je v hledáčku vše přesně tak, jak si představujeme, a že by měl scénu sejmout. K tomu slouží spoušť. Často je snímaná scéna natolik proměnlivá, že nám záleží na rychlé reakci spouště, že ztráta několika desetin vteřiny (u levných přístrojů i vteřiny) mezi stiskem spouště a expozicí je nepřijatelná. Prodleva vzniká tím, že přístroj musí před expozicí přesně zaostřit, a zaostřovacímu motorku to chvíli trvá než přestaví objektiv. Proto mívá spoušť dvě polohy. Nejprve při „namáčknutí" přístroj zaostří, změří expozici a připraví se ke snímku a teprve při „domáčknutí" exponuje. Toho lze s výhodou použít nejen pro zkrácení reakční doby, ale i při problémech s automatickým zaostřováním či určením expozice. Přístroj zamíříme tak, aby dokázal správně zaostřit, a změřil správnou expozici, a namáčkneme spoušť. Potom překomponujeme a domáčkneme. Pokročilejší přístroje dokáží „přidržet" ostření a expozici nezávisle.

Nervóznějším povahám je třeba připomenout, že spoušť digitálního přístroje jde velmi plynule a lehce. Pro spuštění tedy není třeba nic víc, než jemně a plynule přenést tlak prstu... Prstová gymnastika a siláctví ničemu nepomohou, ale spolehlivě roztřesou snímek.