Nastavení přístroje

Před první fotografickou výpravou si nastavíme základní vlastnosti fotografického přístroje tak, aby snímky byly technicky co nejkvalitnější a vhodné pro následné úpravy v počítači. Výrobce totiž obvykle předpokládá, že uživatelem je Pepa Popík, který o fotografii nic neví, své fotografie prezentuje jen na displeji iPhonu či jako tisky do formátu pohlednice a nikdy neupravuje snímky počítačem. Proto jsou v základním nastavení zvoleny vlastnosti, které nejsou vhodné pro vážnou práci.

Výstupní kvalita (formát)

V menu přístroje bývá tato položka označena jako „Kvalita" (Quality), „Formát" (Format), „Rozlišení" (Resolution) atd. Tou určujeme v jakém formátu a rozlišení bude náš přístroj ukládat snímky na kartu. Po rozvinutí nám tato položka obvykle nabídne volbu mezi několika velikostmi (rozlišením) formátu jpg a ke každému rozlišení nabízí několik stupňů komprese. Kvalitnější přístroje mimo to nabízejí formát RAW.

Pokud náš přístroj nabízí formát RAW, zvolíme jej. V ostatních případech zvolíme jpg s největším rozlišením a nejmenší kompresí (nejvyšší kvalitou). Proč volíme toto nastavení si vysvětlíme v kapitole o zpracování snímků.

„Zlepšováčky"

Pokud ukládáme ve formátu jpg, musíme ještě vypnout, nebo nastavit na neutrální hodnotu všechny  „zlepšováčky" obrazu (doostření, saturace či jiné automatické „zlepšování" a „korigování" barev, potlačování šumu atd.). Ty mohou nevratně deformovat ukládaná data, jak jsme předvedli již v úvodní kapitole. Budeme-li podobné úpravy potřebovat, můžeme je mnohem lépe a přesněji provést při následném zpracování na počítači (postprocessing).

Pokud ukládáme ve formátu RAW, staráme se pouze o zaostření, správnou expozici (citlivost, clona a čas), o nastavení „zlepšováčků" se nemusíme starat, protože nemají vliv na výstupní data.

Měření expozice

Pokročilejší přístroje umožňují výběr mezi několika způsoby měření expozice. Obvykle mají maticové, integrální a bodové měření. Pro naše první pokusy zvolíme maticové měření, které poskytne začátečníkovi největší pravděpodobnost správné expozice.

Expoziční programy

I levné přístroje nabízejí široký výběr „kreativních" programů (portrét, krajina, makro...), které mají zjednodušit Pepovi Popíkovi nastavení přístroje. My se (snad) rychle naučíme několik jednoduchých pravidel, která nám umožní „vysvětlit" přístroji co po něm chceme. Proto již pro naše první pokusy zvolíme expoziční program „preference clony" (obvykle označen AV). Při fotografování sice budeme muset sledovat expoziční čas (abychom snímek nerozhýbali příliš dlouhým časem), ale zato si od samého počátku zvykneme kontrolovat celý proces.

Pokud vám imponuje silikonová inteligence, můžete věnovat několik hodin studiu manuálu a promýšlení možností všech ostatních programů. Rozhodně se však vyhněte nastavení, které je obvykle označováno jako „Auto" (A). To přepne formát záznamu na jpg, a s křemíkovou důsledností řídí citlivost, clonu, čas i blesk podle toho, co si výrobce myslí o uživateli přístroje. A to nebývá nic pěkného.

Některé další programy však mohou dobře posloužit ve zvláštních situacích. Například pokud jste silně roztržití či opilí, nebo půjčujete přístroj naprostému laikovi, zvolte citlivost dle předpokládaných světelných podmínek a nastavení „Program" (P). V tomto režimu ovládá přístroj clonu i čas tak, aby při práci z ruky, pokud to světelné podmínky umožňují, nedošlo k roztřesení a přitom byla i dostatečná hloubka pole ostrosti. Je to mistr kompromisu (ale kompromis bývá nudný).

 

Přepinač expozičních programů určuje co má přístroj udělat s naměřenou expozicí:

A (zde zelený obdelníček) 
nastavení pro Pepu Popíka, zvlášt záludné

P program - mistr kompromisu

TV předvolba času a citlivosti, dopočítá se clona

AV předvolba clony a citlivosti, dopočítá se čas

M plně manuální režim

A-DEP optimalizuje nastavení dle hloubky ostrosti

Obrázky - „obrazové režimy"
(portrét, krajina, detail, sporty, noční portrét) jsou pro ty, kteří musí spoléhat na křemíkovou inteligenci

 

Stabilizátor

Dokonalejší přístroje dnes bývají vybaveny optickým stabilizátorem obrazu, který má snížit neostrost vzniklou pohybem přístroje během expozice (rozhýbání, „stržení"). Stabilizátor zapínejte jen tehdy, když jej potřebujete (delší expozice z ruky). Dbejte, aby byl vypnutý při dlouhých expozicích ze stativu.

Pozor! Někteří výrobci levných kompaktů se nás snaží nalákat na digitální stabilizátor obrazu. Obvykle jde jen o zvýšní citlivosti (se všemi negativními důsledky z toho vyplývajícími), a tedy další důkaz toho, že lowend opravdu nemá dno...

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Snímky ze stativu s dlouhou expozicí (30 sec., výřez).
Levý snímek je bez stabilizátoru, pravý se zapnutým stabilizátorem.
​Na pravém snímku je vidět výrazné rozostření vzniklé driftem stabilizátoru při velmi dlouhé expozici.

 

Bílý bod

Nastavení bílého bodu určuje korekci, která snímek přizpůsobí použité barvě světla (denní, žárovkové, zářivkové...). Pro první pokusy nastavíme „Auto", později se naučíme korigovat barvu světla (tzv. teplotu chromatičnosti) přesněji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlevo: Portrét při umělém světle fotografovaný s nastavením korekce bílého bodu na „auto" (přístroj úmyslně „nedokompenzovává", aby zdůraznil teplé barvy interiéru osvětleného žárovkami)

Vpravo: Správným nastavením teploty chromatičnosti vyvážíme barvy tak, jak jsme je zvyklí vnímat (tzv. „akademická barevnost)

 

Blesk

I velmi levné amatérské přístroje dnes bývají vybaveny vestavěným bleskem, a automatické programy jej hojně využívají. Kvalita a použitelnost blesku je však velmi problematická. Rozumně jej využijí jen někteří pokročilí autoři (ti však obvykle použijí větší externí systémový blesk). Proto využívání blesku pro naše první pokusy zakážeme a i v budoucnu budeme interní blesk využívat jen výjimečně.

 

 

Vlevo: Snímek s bleskem (ISO 100, 1/250sec, f/11, interní blesk zrcadlovky). Krátká expozice a nízká citlivost poskytnou ostrý snímek s malým šumem, ale popředí je přeexponované, pozadí utopené ve stínu, předměty vrhají hluboké ostré stíny a náhodné reflexy, světla v pozadí jsou příliš žlutá... Blesk zcela zničil světelnou atmosféru místnosti.

Vpravo: Snímek bez blesku (ISO 3200, 1/10sec, f/4, existující světlo - žárovka 60 W). Je je tonálně vyvážený a dobře charakterizuje prostředí ve kterém byl pořízen. Za to sice platíme nižší ostrostí a výraznějším šumem, což ale charakterizuje snímky pořízené za špatných světelných podmínek (fotografie v přirozeném světle, available light photography), a orientuje diváka.

 

Další vlastnosti

U složitějších přístrojů lze nastavit desítky dalších vlastností. Některé jsou jen pro Pepu Popíka, další přizpůsobují chování přístroje zvyklostem fotografa (chování displeje, zobrazování informací, automatické vypínání...) a jiné jsou vhodné pro pokročilé fotografy nebo zvláštní situace (bodové měření, sériové snímání, sklopení zrcátka...).

Projděme si tyto možnosti v manuálu, ale zkoušejme je s rozmyslem, protože chaoticky nastavený přístroj nás může při fotografování nemile překvapit. Pokud se nám stane, že „něco" nastavíme tak, že se přístroj chová nevhodně a neumíme ono „něco" vrátit, můžeme obvykle přístroj „resetovat" a tím jej vrátit do „továrního nastavení".

U pokročilých přístrojů bývá opravdu mnoho možností, jak a co nastavit. Zpočátku na mnohou z těchto možností nemáme názor, případně nechápeme k čemu slouží. Proto bývá dobré se k detailnímu nastavování občas vrátit a přizpůsobit jej nabytým zkušenostem a znalostem.