Proč se tím zabývat?

Filosof by jistě pohotově odvětil, že znalost místního dědictví nám pomáhá odpovědět na základní otázky „kdo jsem, odkud jdu a kam", ze kterých se odvíjí naše lidská identita. Historik by zase zmínil školu Annales jako cestu k hlubšímu poznání historie, politolog by zvedl prst a podotkl, že bez lokálního či regionálního se rozplyneme v globálním... My však máme i mnohem praktičtější důvody, které nás vedou k zájmu o místní dědictví:

Propagace

Nejčastějším argumentem pro podporu místního dědictví je jeho využití v propagaci místa (obvykle pro potřeby cestovního ruchu). Takto účelově formulovaný cíl však často vede jen k povrchním, zkresleným, prvoplánovým či vulgárním výsledkům. Tvořivou prací v širším kontextu však lze získat hodnotné výsledky, které významně pozvednou možnosti propagace.

Posilování zdravého patriotismu, hledání místních hodnot

Dnešní mediální manipulace váží pozornost lidí k prchavým jevům, které glorifikují. Pokud nechápeme hodnoty místa ve kterém žijeme, snadno nabudeme dojmu, že všude jinde je lépe než doma. Buď odejdeme za „lepším" a staneme se věčnými nomády bez kořenů, nebo prožijeme zbytek života s pocitem, že někde je lépe, a že nám něco uniká. Výsledkem je vysidlování vesnic a malých měst, či situace v Sudetech, kde už třetí generace dosídlenců – hrdinných obránců hranic - pasivně čeká na to, že se na ně usměje štěstí, a odstěhují se zpět do vytouženého „vnitrozemí".

Povrchní vztah k místu snad vyplývá z toho, že dvacáté století zamíchalo s našimi osudy, že jen někteří žijeme tam, kde se narodili naši prapředci. Mezi námi je tedy mnoho těch, které babička nikdy nevodila na hřbitov k hrobům předků, se kterými děda neobcházel sousedy či krajinu, kteří neznají sousedovu zahradu z klukovských výprav... Překonat tento dluh je těžké. Vrátit čas nejde, tak nám nezbývá než vědomé hledání  hodnot, které jsou základem našeho vztahu k místu, hodnot ze kterých vyrůstají naše kořeny, naše identita.

Hlubší poznání místa, ochrana hodnot, optimalizace rozvoje...

Občas místní komunitu pobouří, že obec, či některý soused zbourají, pokácí či zabetonují něco, co ostatní považují za hodnotné a pro místo důležité. Když zkoumáme důvody, proč se majitel nepokusil tuto hodnotu zachránit, obvykle zjistíme, že majitel neměl tušení, že ničí něco hodnotného...
Veřejné sdílení hodnot místního dědictví je tedy cestou k jeho ochraně, společně sdílené hodnoty zlepšují sousedské vztahy, vytvářejí autentickou komunitu, jsou předpokladem harmonického rozvoje místa.

Péče o místní dědictví jako záminka pro posilování sousedství

Dnešní vesnice již dávno není oním živým rurálním společenstvím Boženy Němcové. Lidé mají mnohem méně důvodů spolupracovat, méně příležitostí se stýkat (vzájemnou pomoc nahradily komerční vztahy, kulturu dodá Nova, do kostela nikdo nechodí – zůstává jen hospoda). Zájem o místní dědictví se tedy může stát jednou z mála příležitostí ke spolupráci a pěstování sousedských vztahů.

Kvalita každodenního života

To hlavní však je, že místní dědictví podporuje sebeúctu obyvatel, že žít v místě, kterému rozumíme, je příjemné.