Zaostřování

Levné přístroje mívají jen jednoduché automatické zaostřování, které nelze příliš ovlivnit, ani kontrolovat výsledek. Zato pokročilejší přístroje mohou ostřit buď ručně, nebo automaticky, automatika má několik režimů, lze přepínat měřící body, případně i režim a rozsah ostření. Rychlost i výsledek automatického zaostření velmi závisí na nastavení těchto parametrů.

Proto si v klidu vyzkoušejme a promysleme všechny možnosti nastavení, vyberme si důležité volby, a nacvičme jejich přepínání tak, abychom se při fotografování nezdržovali zbytečným bádáním.

Předostření a přidržení výsledku

U levných přístrojů funguje automatické zaostřování velmi pomalu a i u velmi dobrých přístrojů se někdy reakce na spoušť vinou zaostřování prodlouží natolik, že zmeškáme nejvhodnější okamžik. U většiny přístrojů lze tuto potíž zmírnit „namáčknutím" spouště. Při namáčknutí totiž přístroj zaostří a teprve při domáčknutí exponuje. Tak zkrátíme reakční dobu přístroje a můžeme si pomoci i v případech, kdy přístroj zaostřuje jinam než chceme, nebo nedokáže zaostřit vůbec. Přístroj namíříme tak, aby správně zaostřil, namáčkneme, potom zamíříme tak, jak to vyžaduje kompozice snímku a domáčkneme. Protože se namáčknutím obvykle zafixuje i změřená expozice, můžeme takto korigovat i tu. U pokročilých přístrojů lze fixovat zaostření a expozici nezávisle.