Zoomování

Většina dnešních přístrojů používá objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoom (transfokátor). Změnou ohniskové vzdálenosti (zoomováním) měníme obrazový úhel, tedy „přitahujeme" či „oddalujeme" snímanou scénu. Levnější přístroje zoomují motorkem (méně pohotové, méně přesné), u dokonalejších přístrojů ovládáme objektiv přímo.

Důležitý je rozsah zoomu, tedy poměr mezi nejkratší a nejdelší ohniskovou vzdálenosti. Čím je tento rozsah větší, tím rozmanitější úlohy s daným objektivem zvládneme. Běžné zoomy mají rozsah 1:3 až 5. Existují však i „ultrazoomy" s rozsahem 1:10 a větším. Jsou velmi pohotové, mohou nahradit druhý objektiv. Často však u nich narážíme na jiná omezení (značné rozměry a váha, menší světelnost, větší zkreslení, horší ostrost...).

Širokoúklý záběr (ekv. kinofilmu s 28 mm objektivem)

 

Snímek ze stejného místa jako předchozí po přestavení zoomu.
(ekv. kinofilmu s 135 mm objektivem)

 

Širokoúhlý objektiv. Krátká ohnisková vzdálenost vytvoří velký snímací úhel,
„oddálí" snímanou scénu.

 

„Normální" objektiv. Ohnisková vzdálenost odpovídající úhlopříčce políčka čipu (filmu)
vytvoří snímací úhel, který zhruba odpovídá vnímání lidského oka,
odpovídá kinofilmovému objektivu 40 až 50 mm

 

 

Teleobjektiv. Dlouhá ohnisková vzdálenost vytvoří malý snímací úhel,
„přiblíží" snímanou scénu.