Gotické město

Vznik města se datuje kolem 12. století do dob pánů z Hradce, z větve Vítkovců. Původně se jednalo o strážní osadu, později trhovou ves, která se postupně rozvinula v opevněné město. První zmínka o Slavonicích, tehdy „vsi lidí Slavoňových", sahá do roku 1260.

Drsnější a méně úrodná pahorkatina sousedila s více osídlenými oblastmi Jižní Moravy a Dolního Rakouska. Její význam vzrůstal především s rozvojem dálkového obchodu a s potřebou údržby, ochrany i rozšiřování zemských stezek. Ve Slavonicích se také setkávala cesta z Brna přes České Budějovice do Pasova s další důležitou spojnicí Jihlavy a Lince. Zpočátku se zde usazovali hlavně obyvatelé slovanského původu. Kromě zemědělství, nutného pro zásobování strážní stanice, se na této významné obchodní křižovatce začal rozvíjet obchod a řemeslo. Za časů krále Přemysla Otakara II. začaly být osadě udělovány různé výsady a práva, mimo jiné právo vlastního trhu a 50 lánů půdy. Strategický význam místa při obraně země vyvolal potřebu jeho opevnění, proto bylo roku 1278 králem nařízeno Slavonice a Telč opatřit hradbami.

Základní půdorys města byl dán vidlicí cest, protínajících se v nálevkovitém prostoru hlavního tržiště (dnešní náměstí Míru). Podél těchto cest se soustřeďovala středověká zástavba na dlouhých úzkých parcelách. V přední části parcely stávalo dřevěné obytné stavení, za nímž byl obvykle dvůr a různá hospodářská stavení a stodoly. Mezi jednotlivými domy byly často ponechány úzké průchody, tzv. soutky, jimiž se procházelo do vnějších hradebních uliček s menšími domky na obvodu města (Dlouhá a Růžová ulice).

Ve 14. století páni z Hradce podpořili rozkvět města dalšími výsadami. K lehce lichoběžníkovému půdorysu vlastního města se připojila dvě předměstí – tzv. Špitální, při gotickém kostelíku sv. Jana Křtitele, kde byl později založen špitál a Koželužské při Starém potoce. V tomto období se v listinách poprvé uvádí pojem „civitas", město. Nejdůležitějším řemeslnickým cechem ve měste byli soukeníci. Hodně bylo i pekařů a řezníků, kteří díky své výhodné poloze nacházeli odbyt pro své zboží i v Rakousku.

Přes drobné panské spory na počátku 15. století, bylo město nejvíce ohroženo v období husitských revolucí, kdy náleželo katolíkovi Janovi z Hradce. Tehdy obléhal město Žižkův vojevůdce Hvězda. Neúspěšně. Ze zlosti tedy vypálil „alespoň" gotický kostel Božího Těla nad městem, kterému se později dostalo opravy a stojí dodnes. Roku 1529, kdy přitáhli Turci, však měšťané raději utekli do bezpečí nedalekého hradu Landštejna.